Vzpomínka na první lyžování v Alpách. Úžasná Marilleva.

Lyžovat jsem začala přesně před dvěma lety. Tedy, abych byla přesná. Poprvé jsem na lyžích stála v sedmé třídě, na lyžáku. Byla to katastrofa. Na střední škole nebyl lyžák o mnoho lepší. Zvolila jsem taktiku proležet polovinu se zánětem středního ucha. A pak už jsem se k lyžím mnoho let nevrátila.

Donutil mě až rok 2016. To jsme se rozhodli vyrazit s rodinou poprvé do Alp. Můj původní plán byl, že si vezmu knížky a háčkování a budu se opalovat někde na svahu. Manžel byl ale tak hodný, že mi tenhle nápad postupně vymluvil. A raději mě vzal na svah v Karlovicích, kde se trpělivě díval na to, jaké poleno k sobě svatbou přivázal 🙂 Pár slov o těchto pokusech najdete v článku o perfektním víkendu ve Velkých Karlovicích.

Tak, nalijme si čistého vína. Na černou to už nikdy nebude. Ani můj styl není nijak výstavní. Ladné pohyby ode mě nečekejte ani na parketu, ani na svahu. Maximálně v kuchyni 🙂 Ale zkrácená verze je, že z Karlovic jsem přesedlala dvakrát na Rališku, jednou na Sachovku a postavila se na svůj první alpský kopec. Odvaha. Jenže stála zato. Naše první alpská zkušenost byla jedinečná a neopakovatelná. Zamilovala jsem se do lyžování a do italských hor.

Dlouho jsme brouzdali po internetu, nejvíce nám pomohl web snow.cz . Tady najdete nejpodrobnější informace o všech možných a nemožných lyžařských střediscích, kdekoliv vás napadne. Nám padla do oka právě italská Marilleva. Tedy přesněji středisko Folgarida Marilleva. Podle snow.cz je zde 50 km sjezdovek a to se nám zdálo více než dost.

Ubytování jsme zvyklí hledat si na vlastní pěst. I tentokrát jsme nesáhli vedle a bydleli v super apartmánu s krásným výhledem. Vyšli jsme ven, přešli cestu, nacvakli lyže a sjeli kousíček k jedné z hlavních lanovek. Naše ubytování najdete přes airbnb.com a do apartmánu se vejdou v pohodě 4 dospělí a 4 děti.

Nad apartmánem jedna restaurace, pod ním druhá. Takže i když se vám nebude chtít vařit, máte kam zajít na jídlo. V obou vařili dobře. My jsme většinou chodili najedení už ze sjezdovky, kde jsme pokaždé vyzkoušeli jinou restauraci. Vyplatilo se nám moc se nepřejídat, protože s plným břichem se blbě lyžuje 🙂

Tohle by nám šlo 🙂 Počasí bylo celou dobu nádherné a tak slunění na svahu s Aperol Spritz, horkou čokoládou, bombardinem nebo palačinkou, bylo na denním pořádku. I několikrát denně. Měli jsme svou oblíbenou odpočívárnu, kde jsme se vždycky v určenou hodinu všichni sešli. Protože naše rodinné lyžařské výkony jsou nevyrovnané. Já jsem všechny brzdila, takže jsem jezdila sama nebo jsem vyfasovala Toničku. Pepíno je zase nejlepší lyžař z rodiny, tak jezdil s manželem, který lyžuje taky skvěle nebo sám, když manžel jezdil s Toničkou. Různě jsme to mixovali.

Měli jsme své oblíbené sjezdovky a užili jsme si celý týden maximálně. Koupili jsme si pětidenní skipas a měli jsme strach, že nevydržíme lyžovat tak dlouho v kuse. A na konci bych si klidně ještě jeden den přidala.

Na závěr pár fotek a slib, že sem se opravdu ještě musíme vrátit. Letos jedeme s kamarády do Nassfeldu, takže jsme moc zvědaví. Jedeme v ten nejhorší možný termín, kdy mají všechny státy v okolí prázdniny a měli jsme problém sehnat ubytování. Tak jsem celkem zvědavá. Máte zkušenosti s Nassfeldem? Jaké?

Krásné lyžování přeje Elly.