Víte, že krávy mají vlastní wellness? Jak si žije šťastná kráva v zemědělském družstvu.

Je mi velkou ctí, že se můžu zapojit do projektu, který chce představit a přiblížit veřejnosti fungování zemědělství v naší zemi. Tohle téma je mi poměrně blízké, protože celý život žiji na vesnici, kde má jedno velké zemědělské družstvo dlouholetou historii. A jsem ráda, že můžu svým pohledem, články a fotkami přispět k malé osvětě.

Vydala jsem se proto na výlet do ZD Unčovice, které je také členem Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků. Družstvo najdete mezi městy Olomouc a Litovel, tedy úrodná a krásná Haná. Vzala jsem sebou na výlet i své dvě holčičky. Tu mladší hlavně proto, že miluje zvířata všeho druhu. Tu starší proto, aby se podívala, jak takové družstvo funguje.

Prohlédly jsme si chov krav a prasat, výrobu mléka a také bioplynovou stanici. A celou dobu jsme si povídaly s předsedkyní družstva Unčovice, Miladou Měsícovou. Vždycky mě neuvěřitelně baví setkávat se s lidmi, kteří milují svou práci a dělají ji nejen pro peníze, ale také s láskou, protože je baví. A když se dáte s paní Miladou do řeči, tak je vám hned jasné, že ona je přesně taková. Mluví o své práci s nadšením, zná perfektně odpověď snad na každou otázku, kterou se jí zeptáte.

Povídáme si o tom, že zemědělská družstva mají špatnou pověst z dob kolektivizace. Drobní zemědělci se museli vzdát svého majetku ve prospěch JZD, tedy jednotných zemědělských družstev. Na tuhle éru však zapomeňte. Dnešní družstva sdružují vlastníky, kteří o toto spojení mají zájem a zůstávají v těchto uskupeních dobrovolně. Na družstvo se může vlastně dívat jako na jakoukoliv jinou právní formu firmy, jako je třeba s.r.o. nebo a.s.

A víte, jak to je s dnešními mladšími lidmi. Do zemědělství se hrnou jen ti, které tahle práce opravdu baví a naplňuje. Ale řada mladých lidí míří do města. Nejprve studovat, pak pracovat a žít. Potom je pro jejich rodiče a prarodiče určitě lepší volba patřit pod družstvo, které se o jejich majetek postará. ZD Unčovice má 262 členů. Každý z členů má svůj členský podíl, který mu na dividendách vynáší ročně 8 – 10 %, což je rozhodně vyšší zhodnocení než v bance. A k tomu poměrně vysoké nájemné a další výhody.   

Od povídání o fungování družstva jsme se dostaly k otázce, která zajímá nejen mě, ale určitě i vás. V poslední době se často řeší, jestli vajíčka, mléko i maso, pocházejí ze šťastných zvířat. Občas mi přijde, že jsou tyhle debaty dovedené až do extrémů, kdy v Praze za „šťastné vejce“ zaplatíte i deset korun. Prasat ani krav jsem se při prohlídce ZD Unčovice neptala 😊 Jen jsem se dívala a poslouchala, jak to tady funguje. Pojďte se podívat se mnou.

Unčovice jsou největším chovatelem prasat na Olomoucku.

Když jsme přicházely k venkovním výběhům, kde se prasata chovají na vysoké podestýlce, překvapilo mě hned ze začátku, že necítím žádný smrad. Jestli jste někdy byli na farmě, kde se chovají prasata, tak jistě víte, co čem mluvím. Milada Měsícová mi to hned objasnila. Vlastní tady moderní čističku vzduchu. Takže typický zápach, který můžete znát z některých chovů prasat, tady nečekejte. Samozřejmě, že když stojíte přímo vedle, tak je ucítíte. Ale i když je vepřín přímo součástí místní zástavby, své okolí zápachem nijak neobtěžuje. Naopak. S vepřínem tady místní nemají vůbec žádný problém.

Prasata mezi sebou prý můžou pěkně bojovat. Věděli jste to? Já tedy ne. Proto mě zaujalo vyprávění o tom, jak tady spolu prasata žijí už od narození ve „školce“, kde se seznámí a utvoří si mezi sebou hierarchii. Určí svého šéfa, zvyknou si na sebe a pak je jejich soužití mnohem harmoničtější.

Chov prasat k porážce tady funguje za přísných hygienických podmínek. Lidé, kteří s nimi přichází do styku, musí projít důkladnou očistou a musí být zdraví, aby žádné prase neonemocnělo. Nepodávají se jim antibiotika, a jsou naprosto zdravá. Takže i jejich maso je potom bez závad. Takovéto podmínky zvířatům dokáže zajistit spíš větší, moderní provoz než drobný chovatel, u něhož prasat často nemají takový komfort. Na všechno samozřejmě dohlíží kontroly z veterinární správy které jsou tady několikrát ročně.

Česká republika má poměrně přísné normy na kvalitu potravin, které se v naší zemi produkují. Možná právě proto jsme se umístili na 5. místě v žebříčku, který GFSI (Index globální potravinové bezpečnosti), který vyhodnocuje výzkumná jednotka britského týdeníku The Economist každý rok. Ke kritériím patří také faktor dostupnosti, kvality a bezpečnosti potravin. Hodnotících kritérií je přibližně sedmdesát. Před námi je na prvním místě Finsko a potom Irsko, Nizozemsko a Rakousko. Německo třeba skončilo na 13. místě, Slovensko na 40.

Povídání Milady Měsícové mě jen utvrdilo v tom, že je dobře, když ve své kuchyni dávám přednost potravinám, které pochází z naší země. Vždyť přeci nemá logiku dávat přednost argentinskému steaku, který k nám cestuje přes půl světa ze země bez přísných pravidel pro chov a následné zpracování masa. To jen, že jsme možná ovlivnění tím, že kdysi kdesi nějaký šéfkuchař řekl, že argentinský steak je nejlepší. No já nevím. Já dám přednost masu z českých chovů.

Od chovu prasat jsme se přesunuli do Příkaz, kde se nacházejí velkokapacitní stáje s holštýnským skotem. Opět jsme si tady udělaly poučné kolečko, které začalo ve stájích s dospělými kravami. Naše holky hned zaujaly náramky, které měly všechny krávy na noze. Pobavilo nás, že jde o takový „fitness náramek“, který hlídá nejen zdravotní stav krávy, ale také množství nadojeného mléka a její fyzickou aktivitu.

Krávy se tady mají jak v nějakém wellness hotelu. Po stáji mají několik masážních kartáčů. Milá kráva si tady nakráčí, kartáč se spustí a krávu pěkně poškrabe, namasíruje, učeše 😊 Tady se paní Měsícová rozpovídá o tom, jak je důležité chovat se k chovaným zvířatům pěkně. Kráva je inteligenčně na úrovni psa. Zapamatuje si vás,je kontaktní, ráda olizuje své oblíbence, pamatuje si kdo se k ní chová pěkně a kdo zle, proto si ji hezkým chováním člověk umí snadno získat

A krávy tady vypadají opravdu spokojeně. Kromě masáží tady mají gumové matrace na podlaze, aby pro ně bylo stání u žlabů pohodlné. Dochází za nimi paznehtář, který jim dělá pravidelnou pedikúru 😊 Stáj je velká a vzdušná, krávy tady postávají u krmení nebo se rozvalují na zemi. Přesně tak jak mají zrovna chuť. Krávy nemají rády horko, a proto jsou všude umístěny ventilátory a mlžení. Ano, takhle si představuji spokojené zvíře, o které je dobře postaráno.

Víte, že kráva vypije za den 150 – 200 l vody?

Dvakrát denně odchází krávy chodbou do dojírny. Najednou je tady čtyřicet krav a takhle se postupně vystřídají všechny. Moderní dojírna potřebuje asistenci dvou pracovnic, které nejprve vydesinfikují kravské struky, trochu mléka odstříknou a až poté nasadí na vemena dojící stroj (dojačka). Za pět minut je hotovo. Přístroj hlídá, kolik mléka, která kráva nadojí a také jestli v mléce nejsou nějaké nepřípustné organismy,, například zánět nebo krev. Potom se dojačka sama zastaví. Struky je nutné znova vydesinfikovat a krávy můžou jít zpět do stáje.

Kráva za den nadojí přibližně 38 litrů mléka, ale rekordmanky zvládnou i 60 litrů.

Nemohly jsme si nechat ujít návštěvu u telátek a telecích puberťáků. Prohlídku jsme zakončily na bioplynové stanici. A to je něco pro mě! Mám ráda, když se ničím neplýtvá a když se využívají přírodní zdroje. Zjednodušeně řečeno, tady v Příkazech vyrábí elektrickou energii ze zemědělských přebytků. Skotem vyprodukovaná chlévská mrva, kejda i zbytky krmení. Prostě využije se všechno.

Náš den v ZD Unčovice utekl jako voda a doufám, že se mi podaří sem vrátit. Protože kromě chovu zvířat se zabývají také rostlinnou výrobou. A ta je taky hodně zajímavá. Zjistila jsem třeba, že dodávají obilí pro moji oblíbenou Věrovanskou mouku.

Jaký pohled na zemědělství máte vy? Víte, jak to chodí v družstvech? Bydlíte blízko nějakého?