Toskánská expedice 2013 – část třetí

Tak po krátké přestávce jsem tu s pokračováním našeho toskánského putování.

Třetí den jsme vyrazili na jih kde jsme jen malý kousek od přístavu Piombino a krásného ostrova Elba našli v obci Campiglia Marittima archeologický park San Silvestro.

Území kopců Campigliesi je bohatá na ložiska nerostných surovin, zejména mědi a olova, stříbra součástí parku je tedy i expozice minerálů a prohlídka dolů s ukázkami toho jak se v průběhu času měnili hornické dovednosti a pomůcky.

V pokladně si můžete zaplatit různé okruhy, my se pustili do toho nejrozsáhlejšího , společně s dětmi jsme tedy absolvovali nic zlého netuše také prohlídku dolů v italštině.

Vůbec nám to ale nevadilo, nějakou část výkladu jsme pochytili z magnetofonu s anglickým překladem a zbytek si tak nějak domysleli. Nádherné žíly nerostů ve skalách totiž mluvily samy za sebe.

Jakmile vyjdete z chladného dolu na zářivé sluníčko vydáte se na putování malý kousek vzhůru na „železniční“ zastávku.

Vláček vás proveze dalšími doly pod vrchol hory, na které na vás v dáli čeká středověká opevněná vesnice Rocca San Silvestro postavená kolem desátého století.

Těsně pod vrcholem nás uchvátila vyhlídka na moře skrz údolí dei Lanzi .

Konečně nahoře

Ve vesnici najdete mimo jiné třeba jeden z nejstarších drtičů na olivy. Je tu popsán výrobní cyklus oleje z pozdně středověké vesnice

Samotný mlýn je umístěný přímo pod kostelem a panským obydlím. Je důkazem toho jak byl olej cenným aktivem, které se používal nejen jako potravina a jako palivo pro lampy, ale byl zásadní pro výdělek obce.

Dolů nás zase dovezl vláček.

Protože jsme nepočítali s tak dlouho prohlídkou a náročnou trasou (“ to mám jako FAKT jít těch 5 km nahoru po šutrech v žabkách??? “ ) rozhodli jsme se využít k občerstvení „bufet“ hned u parkoviště do parku. Čekali jsme nějaké párky v rohlíku, maximálně pizzu.

Ale opět (jako už tolikrát) v Itálii i tato restaurace v nějaké rekonstruované stodole či co to bylo nás velmi překvapila.

Skvělý výběr panini z těch nejlepších a čerstvých surovin a (jak jinak) výborná káva !

Další den na nás čekal výlet do vytoužené vesnice San Gimignano pruslulé svými 15 věžemi

Ti z nás , kterým se nedělá zle ve výškách vyrazili po mnoha schodech na věž staré radnice – Palazzo comunale – dvoupatrový dvoukřídlý palác, postavený v roce 1323 pro městskou radu. Palác má ze strážních důvodů nejvyšší věž Torre Grossa ve městě. Postavit vyšší věž bylo zdejším obyvatelům zakázáno.

Ze shora je opravdu nádherný výhled

Zbytek osádky (včetně mě) čekal dole na Piazza della Cisterna – hlavním náměstí s kamennou kašnou kryjící cisternu, ve středověku jedinou městskou zásobárnu pitné vody. A HLAVNĚ na tomto náměstí je také zlatý hřeb tohoto výletu!

Proslulá zmrzlinárna Gelateria di Piazza , kde mistr zmrzlinář – Sergio Dondoli dělá tu nejlepší zmrzlinu na světě! A to je nepopiratelný fakt. Je totiž vítězem posledních dvou World Ice Cream mistrovství !

Všechny jeho zmrzliny jsou výsledkem pečlivě vybraných, vysoce kvalitních surovin. Především využívá typické regionální produkty

Díky svým zkušenostem a sklonu k experimentování se vytvořil originální a neobvyklé chutě

Jeho dílem jsou například:

Crema di Santa Fina ® -krém se šafránem a piniovými oříšky

Champelmo ® – sorbet z růžového grapefruitu a šumivého vína

Dolceamaro ® – krém s aromatickými bylinkami

Můžete si vybrat velikost kornoutu či misky a do ní vám naberou tolik druhů co se vejde 🙂

A protože nás bylo 14 tak jsme těch druhů ochutnali skutečně hodně. Už si ani na všechny nevzpomenu .

Vybavuje se mi jen právě champelmo, mátový sorbet, úžasná malinová s rozmarýnem, čokoládová z místní čokolády Amedei

Po zpáteční cestě jsme se zastavili na oběd kousek od nádherného městěčka Voltera.

V malé restauraci hned u cesty jsme začali jako obvykle předkrmy – crostini s různými druhy pomazánek ( z kuřecích jater, lanýžového másla, pečených paprik, černých oliv, hříbků)