Neapol na skok – a dokonce s celou rodinou!

Na jaře se nám povedl téměř kouzelnický trik. Všichni jsme měli volno a tak jsme si udělali výlet do Neapole. A když říkám všichni, myslím tím všichni. Bylo nás SEDM. Nejen my dva s Božským a Žof, ale taky velké děti a jejich partneři. První úkol? Sehnat pro naši početnou skupinu ubytování. Nechtěli jsme hotel, chtěli jsme apartmán. Sedm lidí je ale celkem dost.

Našla jsem! Hledání toho nejlepšího ubytování je někdy jako hledat jehlu v kupce sena. Ale neapolský apartmán s výhledem, byl naprostá pecka. Obrovské pokoje, celkem dobře vybavená kuchyně, dvě koupelny se záchodem. Co bylo nejlepší? Ten překrásný výhled!! Láska na první pohled. Do bytu nás uvedla moc milá slečna, která nám umožnila nechat si v předsíni zavazadla. Přiletěli jsme totiž dopoledne a letěli jsme pouze s batůžky, které se nám nechtěly tahat po městě.

Letěli jsme z Vídně, v 6 ráno, takže v Neapoli jsme byli před osmou. Na letiště nevede ani metro, ani vlak. Takže máte možnost svézt se busem nebo taxikem. My jsme zvolili druhou možnost, protože jsme za něj zaplatili to stejné co by nás stál bus a měli jsme to pěkně v pohodlíčku a bez starostí. Jízdenka do Alibusu – přímé linky do centra, stojí 5 EUR. My jsme za taxi dali 35 EUR, takže pohoda.

Už jízda do centra je zážitek číslo jedno. Doprava v Neapoli je bláznivá. Máte pocit, že tady nefungují opravdu žádné dopravní předpisy. Taxikář nás vyklopil u hlavního nádraží, na Piazza Garibaldi. První dojem z Neapole? Špína, smrad, hluk, bezdomovci, šílený provoz. Ale protože jsme si přečetli pár článků o tomto městě, rozhodli jsme se vyčkávat, jestli budeme patřit do skupiny „milujeme Neapol“ nebo „Neapol je hnus“.

Pomalý, velice procházkovým, krokem jsme se vydali směr Castel Nuovo. Procházka asi 2,5 km. Vzali jsme to po nábřeží, s výhledem na Vesuv. A kam vedly naše první kroky? No přece do kavárny! Zmrzka a kafe v přístavu, to je vždycky dobrý nápad.

Poznámka pod čarou 🙂 Zamilovali jsme si zmrzlinu Mennella Il Gelato. Najdete ji na více místech, pro seznam klikněte na jejich web.

Al Barcadero Café najdete v malém přístavu Santa Lucia u pevnosti Castel dell’Ovo. Tuhle pevnost jsme měli v plánu navštívit, ale z důvodu rekonstrukce byla zavřená. Ptali jsme se místních dělníků jak dlouho a samozřejmě nevěděli. Proč nás tak zajímala? Líbila se nám legenda, která je s touto pevností spojená. V překladu se jmenuje Vajíčková pevnost. V hradu je prý ukryto Vergilliovo vajíčko a to, když se rozbije, stihne Neapol pohroma. Podle této legendy dostal hrad své jméno. Chcete o něm vědět více? Mrkněte sem.

Můj tip: Jestli vás baví cestování, ale netroufnete si sami, doporučuji vyjet si do Neapole s cestovkou Rady na cestu. Byli jsme s nimi ve Švýcarsku a určitě nečekejte žádnou nudu. Jejich průvodci znají zajímavosti o každém místě kam pojedete a čekají vás skvělé zážitky.

Hm, takže místo vajíčkové pevnosti kafe a pak zase pomalu zpět k Castel Nuovo. Ten jsem už jednou zmínila a motali jsme se kolem něj často. Bydleli jsme totiž kousek. Je to mohutný gotický hrad přímo v přístavu. Tenhle hrad má tvar lichoběžníku a zajímavostí je Vítězný oblouk, který byl přistavěný v 15. století a slouží jako vstup do hradu. Určitě stojí za prohlídku, leč my jsme neměli tolik času.

A to už jsme konečně mohli do našeho bytečku. Trochu se osvěžit a vyrazit zase do ulic. Na pizzu!!! Typická neapolská pizza má nadýchaný okraj, vypečený místy hodně do tmava. Peče se často v pecích na dřevo. Typickou pizzou je tady Margherita (s rajčaty San Marzano, mozzarellou, bazalkou a olivovým olejem) a Marinara (s rajčaty, česnekem, oreganem a olejem, avšak bez sýra). My jsme se stavili v Pizzeria Napoli in Bocca. Kromě těchto dvou druhů tady měli ještě pizzu Fritta. Zavřenou pizza kapsu, nepečenou, ale smaženou. Byla taky skvělá!

Povídá se, že kdo je v Neapoli, tak nemůže vynechat ikonickou pizzerii z filmu Jíst, meditovat, milovat – s Julií Roberts. Jako, ano. Je to pizzerie L’Antica Pizzeria da Michele a chtěli jsme tam jít. Odradilo nás však to, že je v obležení turistů a na stůl tady můžete čekat velice dlouho. Tak si to klidně vystůjte a dejte mi vědět, jaké to bylo. My jsme objevili jiné podniky a byli jsme nadšení!

Procházet se ulicemi Neapole je zážitek. Cítili jsme, že se postupně zamilováváme. Má atmosféru, má v sobě život, ulice i domy jsou ozdobeny šňůrami plnými prádla. Takový typický obrázek? Úzká ulička, všude kolem bordel, suší se prádlo a snaží se vás sejmou stovky skútrů. Sranda. Musíte dávat pozor, odkud na vás vyrazí zběsilý motocyklista. Do úzkých uliček se nebojí ani auta. Dodávka, točící se do pravého úhlu a ještě uhýbající skútru? Není problém.

Dívejte se pozorně. Neapol je proslavená pouličním uměním. Všude tady najdete murály – pouliční nástěnné malby, které slouží jako pocta legendám, náboženským ikonám nebo jako způsob oživení chudších čtvrtí. Milujete fotbal? Pak musíte vidět Maradona graffiti. Náměstíčko věnované fotbalové modle, která průměrnou Neapol dotáhla na špici.

Vidíte Maradonu za mnou a Žofinkou? Jeho hlava je namalována přes okno, za kterým prý bydlí starší řezník ze Španělska, který okno otevírá velice sporadicky a prý se na jeho otevření vždycky netrpělivě čeká, je to událost 😀

Poblíž našeho ubytování jsme měli krásné prostorné náměstí Piazza del Plebiscito. Velké půlkruhové náměstí vypadá jako o něco zmenšená kopie Svatopetrského náměstí v Římě a já doporučuji ubytovat se někde kolem něj. Je ideálním výchozím bodem k prohlídce celého města. Vévodí mu monumentální Basilica di San Francesco di Paola a Žofka tady honila holuby 🙂

Kdo máte tyhle stavby rádi (já jo), tak určitě doporučuji návštěvu uvnitř. Je to nádhera! Doporučuji se sem projít za tmy. Naprosto romantická atmosféra.

No a po obědě jsme se konečně mohli ubytovat. Bydleli jsme tady. Ubytování jsem našla na Bookingu, většinou hledám tam nebo na AirBnB. Jelo nás sedm, z toho všichni dospělí a sedmiletá Žof. Za dvě noci jsme zaplatili cca 18 tisíc Kč. Každý měl svou ložnici, velká kuchyně s obývákem, dvě koupelny, balkon a LUXUSNÍ VÝHLED!!! Pohodlné postele, všechno čisté. Opravdu doporučuji.

Budu k vám upřímná. Těšili jsme se na posezení na balkoně. Ve vybavení bytu dokonce byly nádherné skleničky na víno. Ale většinou jsme po celém dni byli úplně vyřízení, takže jsme vydrželi chvilku a šli spát.
Na snídani jsme si pokoupili italské pochoutky a také jsme tady strávili jednu večeři. Prostě „prkýnka“ – to je naše. A tady, v Itálii, to fakt stojí zato…

Takže jsme se vybalili, ale den ještě nekončil. Rozhodli jsme se vyzkoušet místní atrakci – funiculare. Což je vlastně zubačka, pozemní dráha, jako u nás na Petřín. Tady vás vyveze do místní části Vomero, kde je i překrásná a rozlehlá středověká pevnost Castel Sant’Elmo. Totální must see Neapole. Nádherný výhled, krásné místo a já tyhle stavby miluju.

Hned vedle je Certosa di San Martino – kartouza svatého Martina. Nádherný barokní klášter, najdete tady například muzeum, ve kterém je zajímavá sbírka betlémů.

Takže si to zopakujme. Nahoru vyjeďte zubačkou, pořádně se tady projděte a dolů se vydejte pěšky. Cestou dolů narazíte třeba na občerstvovací stanici u rodinného domu. Tady si dáte čerstvou šťávu z citronů nebo vodu. My jsme to vzali pěkně oklikou, pokochat se vražednými uličkami plnými šílených motocyklistů a po cestě jsme se shodli na tom, že patříme mezi ty, kteří se v Neapoli zamilovali. Vážně.

A pěkně spát. Na den druhý jsme měli vstupenky do Pompejí!